VS. 
…aneb jak pohanství z Říma oklamalo svět a přivádí miliony lidí do pekla.
HISTORICKÉ POZADÍ
Smrt, zmrtvýchvstání a na nebe vstoupení Ježíše Krista, Božího Syna se datuje na rok 30-33 n.l. Po těchto událostech praví křesťané, Ježíšovi následovníci, museli většinou neustále utíkat, aby si zachránili život před římskou vládou. Tisíce z nich bylo krutě bitých, mučených, vražděných a házených lvům k sežrání jen kvůli tomu, že odmítali uctívat římského císaře jako jediného pravého boha, a také kvůli tomu, že zvěstovali „nějakého“ Ježíše (Krále králů a Pána pánů), který jednoho dne přijde se svým nebeským královstvím, aby soudil všechny obyvatele Země.
Skoro 300 let po těchto událostech za doby císaře Konstantina se ale tato situace změnila. Křesťanství bylo v Římě vyhlášeno jako státní náboženství a hlavním cílem tohoto nařízení bylo přinesení jednoty, síly a stability do pomalu ale jistě upadajícího římského impéria. Římané do té doby uctívali tisíce mytologických bohů a bohyň (např. Saturna, Jupitera, Junu, Neptuna, Marse, Venuši atd.). Sám Konstantin byl dokonce největším uctívačem Slunce. Z posvátných chrámů zasvěcených různým božstvům se staly kostely, a v životě lidí se nic nezměnilo, tj. dále se věnovali své magii, pokračovali v uctívání model a modlili se k přírodě, dřevěným a kamenným sochám, obrazům a zemřelým příbuzným. Takže snaha spojit nespojitelné se povedla. Římska, řecká a egyptská mytologie v rámci této fúze dostala novou křesťansko-židovskou terminologii ovinutou do nějakého tajemna. Řecká filozofie Origena a falešné učení Alexandrie, např. Gnóze, dala faktům o životě, učení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista nový symbolicko-mystický nádech. Císař ustanovil hlavou nově zřízeného náboženství římského biskupa, který prohlásil, že apoštol Petr byl prvním papežem (vedoucím celé křesťanské církve a zástupcem Boha na Zemi), na kterém prý Ježíš postavil svou (římskou) Církev, a že on je jeho dalším nástupcem.
Do slovanského prostoru začala pronikat tato náhražka křesťanství někdy koncem 9. století. Výsledek je ten, že všichni jsme se stali pohano-křesťany. Stalo se nám to samé, co lidem v Římě. Přijali jsme nějaké politicko-náboženské zřízení. Zbudovaly se kostely, fary a lidé měli o jedno mrtvé náboženství navíc. Smutné je, že někteří lidé dodnes nemají potuchu, o čem víra v Ježíše Krista je, protože byli od malička oklamáni a také proto, že si nikdy nedali práci s tím, aby porovnali to, co vidí a slyší s tím, co říká Písmo svaté.
DNES
Tato politicko-náboženská organizace se od 4. století moc nezměnila. Stále se vydává za biblické křesťanství 1. století. Stále s ní musí hlavy států počítat, neboť ovládá miliardu lidí po celém světě. Stále zkresluje lidem obraz Boha popsaného v Bibli, „očkuje“ lidi proti Němu, a proto Ho lidé vnímají jako pouhý výmysl lidské fantazie k ovládání a manipulování mas.
(Nejde mi například do hlavy, jak někdo může vůbec splést to morbidní pohanství – viz fotka výše, kde se uctívá lebka nějakého světce – s učením Ježíše Krista popsaným v evangeliích!)
Katolické náboženství vymalovalo lidem obraz mrtvého boha, jehož služebníci jsou známi tak akorát z kauz o pedofilech, homosexuálních skandálů, boje o moc a peníze (např. církevní restituce), prázdného filozofování, kulturního pobavení, snahy o vylepšení padlé morálky, anebo šíleného pokrytectví, které je tématem nejednoho filmu či reportáže. Tímto způsobem je Bůh neustále zesměšňován a snaha lidí hledat pravdu o jeho existenci je mařená. Římské náboženství, jako prý jediná spásu nosící církev, drží miliony lidi v zajetí strachu a nejistoty, neboť si přisvojuje Boží právo na odpouštění hříchů či udělování věčné spásy. Zároveň je ujišťuje o tom, že když budou dělat to, co jim říká, Bůh je do nebe přes očistec přijme. Pravý opak je pravdou.
Navíc v dnešní době papež František vytváří jedno celosvětové náboženství (tzv. náboženský dialog) s Muslimy, Budhisty, Hinduisty apod. Podle něj v každém člověku je něco z boha a jeho dobroty, každý člověk prý „boha hledá“, a ten papežův bůh se smiluje nad každým člověkem (pozn. přijme ho do nebe), který je upřímný ve svém přesvědčení, i když v Ježíše Krista, Božího Syna, nevěří! Pán Ježíš Kristus má ale na to jiný, zcela opačný názor (viz Janovo evangelium):
„Kdo věří v Syna, má život věčný, kdo však Synu vzdoruje, neuvidí život, ale hněv Boží na něm zůstává.“
„Vpravdě, vpravdě vám říkám, kdo věří ve mne, má život věčný.“
„Já jsem cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“
Největším paradoxem římského katolicismu je, že neustále opakuje lež, jak nám všem věnoval ucelené Písmo svaté (kanon Písma – sbírka Starého a Nového zákona) a přitom jako údajný zástupce Boha na zemi dovedně Jeho Slovo ruší tím, že je upravuje, překrucuje a odstraňuje z Bible tak, aby vyhovělo jeho církevní Tradici a učitelskému úřadu, které v katolicismu mají stejnou váhu a autoritu pro život a víru člověka, jako samotná Bible! Tímto učením si katolicismus vytvořil monopol a továrnu na lži a bludy. Navíc se tomuto náboženství Říma nemůžete nijak vzepřít (viz papežská neomylnost), protože by to znamenalo vzepřít se samotnému Bohu, který prý tuto ohavnost sám zavedl.
„A tak jste zrušili Boží přikázání pro svou tradici. ‚Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mě rty, ale jejich srdce je ode mne daleko. Nadarmo mě však uctívají, když učí lidské nauky a přikázání.‘
“ – Ježíš Kristus
Někdo se může zeptat: „A co charitativní činnost?“ Charitativní činnost této organizace v rámci církevní mise v zemích třetího světa je snad jedinou pozitivní věcí, o které je možné se tu zmínit, nicméně i tyto na první pohled šlechetné činy blednou ve světle slov Písma svatého:
„Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami tam totiž nevcházíte, a těm, kteří vcházejí, vejít nedovolujete. Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře a souš, abyste získali jednoho proselytu (novověrce); a když se jim stane, děláte z něj dvakrát horšího syna pekla, než jste sami.“
– Ježíš Kristus
„Nadarmo mě však uctívají, když učí lidské nauky a přikázání.“
– Ježíš Kristus
Pokračování v 3. DÍL – ZÁVĚR…
nebe21 